neděle 9. července 2017

5.díl - "Volná" jako pták

Milý deníčku...
Avšak si to již patrně uvědomuji po dnešním dni, je fáze dospělosti krásné období plné nezávislosti a svobody. Ovšem já chci ještě zůstat teenagerkou, sice dospělost je ještě daleko, ale už teď začínám mít strach. Každopádně zpátky do přítomnosti.

Naši se ještě z dovolené nevrátili, už se mi stýská, zvlášť když mám na starosti celý dům a jednoho bratra. Rozhodla jsem se vyrazit ven. Vzala jsem to do knihkupectví, potom si zajedu na pláž. Nejlepší na tom je, že v Roaring Heights je léto krásně teplé. Vyrazila jsem na skútru.


Řidičák na skútr mám, ale na auto ještě nejsem připravená. Skútr postačí, to byl "malý" dárek od táty.







Roaring Heights je prostě krásné. I když je den, tak tohle město prostě září. Šla jsem do toho knihkupectví.










Mohla bych klidně rodině v Midnight hollow a na Slunečném pobřeží poslat pohledy. Nezní to jako špatný nápad. Napadlo mě to jen tak, když se dívám na tuto fotku. U nás je knihkupectví takové... veliké. Vzhledem k tomu, že já ráda čtu, tak se tady dost nařádím.





Když tak pozoruji lidi kolem sebe, možná by to chtělo nějakého toho přítele, který mi dá dostatek lásky. Že bych si nějakého začala hledat? Ať je to hlavně ten pravý.

A tak jsem pak zajela na pláž, už se schylovalo k večeru, slunce už zapadalo. Svítilo a hřálo krásně do zad. Už jsem říkala, že tuhle pláž miluji?

Asi netušíte, kdo se ve stínu pod palmou vynořil. Byla to Shirley, tu jsem už dlouho neviděla. Ta vám ale vyrostla. Musím přiznat, že její styl se mi líbí, ale rozhodně na něj nepřejdu, má zvláštní účes.





Kecali jsme o tom, jak jde život. Podle vyprávění je nezadaná, chce se bavit a nemá často s kým. Naštěstí proto jsme skvělé kamarádky. Chtělo by to na pláži bar, ať je kde déle kecat. Ten je u nás v hotelu, který je u pláže. Můžeme někdy zajít.




Povídali jsme dost dlouho na to, aby stihl vyjít i měsíc. Tak honem honem do vody!

 Krásně se plave v moři  v Roaring Heights, když vychází měsíc a pobřeží omývají vlny.






Byl čas jet domů, já nasedla na loď, kterou jsme měli zde už zakotvenou a vyrazila jsem po moři, pak po řece. Bylo krásně vidět ty strýčkova oblíbená světla města.









Vzala jsem to kolem restaurace. Možná si někdo řekne, co ta holka ještě nemá, můžu s jistotou říct, že mám vše fyzické, po čem toužím. Však víte, jsme bohatí, ale nerada se takto vyjadřuji.






 Zrovna padala hvězda, nikdy jsem ještě žádnou neviděla. Byl to krásný pohled.

Vlastně to byl celý roj hvězd. 

Doma na mě už čekal psík Matouš a brácha Ryan. Musím říct, že jsem se ten večer ještě hodně napotila.


Ryan slavil narozeniny, bylo mi ho trochu líto, máma s tátou u toho ještě nebili. Brácha byl ještě malý, takže si to moc neuvědomoval. Snad ho to nebude nikdy mrzet. Mě ano.


V pozdní noci se naši konečně vrátili, já myslela, že se toho nedočkám. Já jsem už byla zalezlá v posteli. Dělala jsem, že spím. Vypadalo to, že se dobře bavili. A taky možná se po cestě domů stavili ještě na nějakém večírku. Hlavně že už byli doma.

 Další den mě pochválili za dobrou práci, kdyby u nás nebyl sluha, nemohla bych se ani z našeho domu hnout. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla. Příště už na žádný výlet nepojedou, leda že by mě vzali s sebou...




Ryanovi ještě pogratulovali a táta, kdo jiný, nechal pro něj vybavit nově pokojík. Trochu jsem mu ho záviděla, ale nemám proč. Ve svém mám svůj ráj a jsem s ním spokojena.





Jedno přání se mi splnilo, brácha byl už dostatečně velký na to, aby si mohl semnou hrát. Byla jsem šťastná jako nikdy.



2 komentáře: