neděle 30. července 2017

7.díl - Brácha je taky rodina

Milý deníčku...
Jsem moc ráda, že mám s kým trávit přebytečný čas a mám toho člověka hned u sebe. Jsem šťastná, že máme spolu tak dobrý vztah s Ryanem.


Začalo to, když si Ryan kupoval zmrzku ze zmrzlinářského auta. Zastavilo před naším domem. Ryan neváhal a šel si koupit nanuk.




Já ho mezitím hledala po domě, když jsem ho uviděla v okně, jak si líže zmrzlinu. Hned jsem mu záviděla, tak jsem si skočila do pokoje pro nějaký peníze a vylítla jsem ven.









Bohužel auto už stihlo odjet. Víte, jak jsem byla trochu naštvaná? Zvlášť, když jsou taková vedra. Ryan dělal, jakoby nic.







Tak jsem si alespoň s Ryanem popovídala. Není nic u srdce zahřívajícího.





Probrali jsme toho hodně. Jak se chovají příšery z jednoho filmu, jaká auta má Ryan rád, on je totiž milovník aut, pak jsme probrali učitele ve škole, prostě jsme se pobavili velmi dobře. A napadla mě taková dobrá věc, co kdybychom zašli do cukrárny?


A tak jsme zašli do pobřežní sladké voňavé cukrárny k nakousnutí. Mám to tu ráda, ale to říkám vždycky. Musím se ale šetřit, abych nepřibrala. To by se mi vůbec nelíbilo.

 


Vrazili jsme dovnitř jako pravý mafiáni za westernu. Alespoň mi to na pár vteřin tak přišlo...











Dokud jsme neuviděli prázdný podnik. To bude tím, že spousta lidí asi bude těžko chodit do cukrárny skoro před zavírací dobou. Byl už večer. Ten chlápek je mi nějaký povědomý...


















Koupila jsem Ryanovi, co chtěl. Bylo to na můj účet. Mám přeci větší kapesné, tak proč pro jednou někomu neudělat radost? Ryan si sedl dovnitř ke stolu, já šla ven, řekla jsem ještě předtím bráškovi, že jestli chce, ať jde za mnou. Seděla jsem tam chvíli sama, než přišel. Mezitím jsem si vychutnávala koblihu a vzpomínala na Slunečné pobřeží. V tu chvíli mě napadlo, že Ryan ještě nikdy neviděl babi a dědu z ostrova, ani náš dům neviděl. Nebyl ještě na světě.

Pak jsem dostala skvělý nápad, jen co jsme dojedli. Půjdeme se podívat na strýčkovo představení. Dnes zrovna vystupuje v kavárně "Létající V". Neváhala jsem a vzala Ryana s sebou.


Strýček už byl celý den natěšený, až bude moct poprvé vystupovat. Měl to nacvičené už týden dopředu.

Představení bylo úchvatné.
Má talent. Ukázal trik s tajemnou krabicí, všude rozhazoval karty a létaly holubice. Na první vystoupení mu to šlo dobře.





Jen škoda, že moc lidí nemělo náladu sledovat amatérského kouzelníka. Nebo by to možná chtělo více popularity.

Ještě téže noci se mě táta zeptal, jestli bych se nechtěla naučit řídit. Mám už na to dostatečný věk. Tak jsem řekla ano! Jistě že chci řídit...!
                                                                    Rita Tomsonová

Žádné komentáře:

Okomentovat