pondělí 14. srpna 2017

10. Strýček jde na vysokou

Milý deníčku...
Rozhodla jsem dnešní kapitolu věnovat strejdovi Murgovi. Čas letí, nový semestr začíná, a tak strýček neváhal se na simíkovskou univerzitu hlásit.

Vrátili jsme se z Číny trochu předčasně, tátu trochu poštípal místní hmyz, když prozkoumával hrobku. Ruku měl nateklou a už nebylo s ní aktivit, které by se daly pořádat. A tak jsme jeli domů.

Když jsme přijeli do Roaring Heights, strýček zrovna praktikoval další vystoupení. My byli unavení z cesty, takže jsme rovnou mířili do postelí a na gauč. Strýček přijel kolem desáté večer.



Asi neměl právě moc času za námi jít a pozdravit nás a popovídat si s námi. Místo toho rovnou mířil do svého pokoje, kde se tak trochu učil. Podával přihlášku na univerzitu a podstoupil test, aby se vůbec dostal. Učil se možná celý den doma zavřený. Ale on vlastně je přes den skoro pořád doma. Proto je taky bílý jako stěna. Slunce mu prostě vadí.






Když testy dopsal a poslal elektronickou poštou, za pár minut mu už volali. Zaslechla jsem to za dveřmi. Pokud jsem naslouchala dobře, přísahám, že to bylo až pečlivě, tak ho na vysokou přijali. Takže se teď na jeden semestr odstěhuje?






Měl už odjet zítra, vypadá to, že strýček všechno dělal na poslední chvíli. Už si začal balit kufry, když v tom jsem vstoupila já. Řekla jsem mu, že se to nedalo přeslechnout, vymluvila jsem se, že jsou asi dveře moc zvuku propustné. Strýček přiznal, že se balí na vysokou, měl celkem radost. A my? My máme radost také, ale mně se konkrétně bude stýskat. Ptala jsem se ho, co bude studovat, prý bude studovat ekonomii. Slyším tam matiku...

Rozhodně jsem prostudovala jeho šatník. Stále má to své oblečení z Midnight Hollow. Zítra tedy s ním zajdu do butiku.




Vybrala jsem mu moderní slušný styl. Vlastně stejný typ oblečení, jen dnešní doby. Měl radost a já měla radost, že on měl radost a já měla radost, že on měl radost, jak já mám radost...









Ještě mě zajímalo, kde bude bydlet. Najme si nějaký domek, co bude univerzitě poblíž.









A tak přišlo na řadu loučení. Jak jsem psala, strýček nemá rád slunce, proto si vytáhl deštník/slunečník. Samozřejmě jsem mu hystericky naznačila, že mu deštník odešel do výslužby. Snad si tam koupí nový.

Samozřejmě se přišli rozloučit i máma s tátou. Jde o strejdovu životní událost. Tak ať se mu tam daří!
Přijelo pro něj auto stěhováků.

A pak jsme ještě chvíli mávali a jakmile byl za zatáčkou, chvíli jsme ještě stáli. Jen tak jsem nahlas uvažovala. "Vrátí se ještě?" Naši mi naznačili, že i oni si nejsou jistí.


Simíkovská univerzita je celkem daleko odtud. Je tam vyhlášený architektonický styl budov. Také je tam několik kaváren a bowling. A právě zde je nejvíc významově umístěná univerzita. Přes léto, když studenti opouští koleje a univerzitu, je zde celkem mrtvo. Místních obyvatel není mnoho.


A pak jsem už byla se strýčkem ve spojení na simstagramu. Sledovala jsem jeho profil, jak na něj přibývá pár nových fotek.

Například zde to vypadá, že je mezi svými lidmi a užívá si to. 

Také jeho studování zabere mnoho času a úsilí.

Ale najdou se i momentky, kdy si našel čas i na ostatní.

Ta madam Lizie, jak ji nazval strýček na simstagramu, má žluťavé vlasy a je bílá jako strýček. Padli si oba navzájem do oka.

A jak vidím, ty jeho "pozitivní" pitíčka pije i Lizie.

Skoro po roce má strýček úspěšně za sebou první semestr a už k nám míří zase domů. Někdy nás možná navštíví i Lizie. Nechám strýčka vyzpovídat, jaké to tam je. Vzhledem k tomu, že i já možná budu mít možnost tam studovat, tak mě to dost zajímá.

Můžeme na něj být všichni hrdí, i rodina v Midnight Hollow. Co se dělo dál, to se dozvím příště.
Rita Tomsonová





Žádné komentáře:

Okomentovat