pondělí 7. srpna 2017

9.díl - Vítejte v Shang Simla


Milý deníčku...
Právě píšu z Shang Simla v Číně! Je to tady báječné. Jsme tu s tátou a mámou na dovolené. Počasí nám krásně přeje. A ty místní zvyky, speciality, tajemství... To by měl vidět každý.


Samozřejmě jako vždy před každým výletem či dovolenou mě vždycky popadne hysterie. Však to znáte. Kde mám tamto? Kde jsem nechala tohle? Mám všechno? Nenechala jsem doma něco? Než jsme vyjeli z Roaring Heights, tak jsme se otáčeli dvakrát, musela jsem se ujistit, zda mám prostě všechno. Jednou jsem nechala doma foťák, podruhé jsem tam nechala mobil. Takže se strýčkem a bráchou jsem se loužila dohromady třikrát. Pak jsme mířili do Pirátské zátoky, kde na nás čekal trajekt.

  A pak po pár hodinách jsme se dopravili do Shang Simla. Je to malebné městečko v údolí. Poblíž jsou vidět i zbytky z velké čínské zdi. A v samotném centru je Zakázané město. Teda dnes už je jen ten název takový, jinak tam žádný zákaz není. Ani nevím, do jakého století sahá první zmínka tohoto městečka.


Jakmile jsme dorazili k ubytování, byla jsem nadšena a natěšena, až vyrazím do města. Rozhodla jsem se jít sama. Táta mě mezitím poučil, co a jak. A že v osm hodin večer mám jít na ubytovnu.

Hlavně ať na sebe mám dávat pozor. Myslím, že se tu neztratím. Máma se mezitím vydala za nějakou paní, měla tu nějakou pracovní schůzku. A táta vyrazil prozkoumat kobky a různá tajemná místa ve městě. Nevím, kdo by tu měl dávat na sebe pozor víc...

Máma prý jedná s nějakou paní za účelem zachovat místní hudební umění. Však víte, máma je vedoucí světoznámého orchestru. Bude se jednat o světoznámý skvost. Místní čínská hudba hezky zajímavě zní. Je krásná, ale ta paní, se kterou se máma bavila moc hezká nebyla.

 A tak jsem vyrazila. Navštívila jsem hřbitov. Z dálky bych nevěřila, že to je hřbitov. Vyšplhala jsem nahoru, byl zde celkem hezký výhled... na kopce...

Pak jsem zamířila do zahrady učenců. Zde byl krásný klid a ta flóra stála také za to. Cítila jsem vůni těch pravých čínských květů. K tomu ještě přidejte šumění potůčku. Doporučuji navštívit!

A uvnitř se hezky posaďte, odpočívejte, já ale neměla čas na lenošení.

Máma mezitím vyřídila všechny pracovní pohovory a vyrazila do místní bojové akademie. Rozhodla se uvolnit u karate.

A já vyrazila do centra města. Samozřejmě jakmile jsem uviděla tržnici, mířila jsem tam.

Stavila jsem se do restaurace, kde jsem ochutnala koláčky štěstí. Jsou světoznámé tím, že uvnitř se vždy ukrývá nějaké proroctví či nějaký osudný vzkaz. Koláček chutnal výborně a můj vzkaz byl: "Nechoď dál, pokud už nemůžeš." Kdo ví, zda se jedná o skutečné proroctví či je to prostě obyčejný lísteček se vzkazem, co napsal člověk. A koukala jsem na jídelní lístek, neváhala jsem napsat smsku našim, že se pak mají určitě sem stavit na oběd nebo na večeři.

Táta ani neměl čas někam jít, byl velmi hluboko v podzemí a prozkoumával tajemství kobek. Nezávidím mu tu zimu a napětí, co ho tam jen čeká.

Zatím se schylovalo k večeru a já vyšplhala na rozhlednu, kde jsem se kochala městem. Byl to doopravdy inspirující výhled.

Pozorovala jsem, jak se město chystá ke spánku.

Rozhodla jsem se vydat k ubytování, protože už bylo osm hodin večer, byl čas jít. Cesta byla delší než jsem očekávala, ale prošla jsem se hezky a viděla jsem zase o něco víc věcí, než přes den. Myslím to tak, že věci ve tmě vypadají jinak, než ve dne.

Mezitím táta zašel do restaurace na mé doporučení. Dal si asi něco pikantnějšího, ale Čína nabízí skoro samá pálivá jídla. Pak jsem dostala smsku od táty: "Sem nedoporučuji chodit na hlavní chody, turisté by mohli podpálit celé město."

Zatím jsem už byla u ubytovny, táta a máma už tam byli dřív, nejspíš proto, že měli auto. A tak jsme se zase všichni spolu sešli.

Tam jsem si chvíli pročetla nějaké knihy, co zde byly k dispozici. Prostě jsme si ještě chvíli odpočinuli, než jsme šli spát.

Noc byla velmi klidná. Pohled na spící město byl až melancholický. Oproti Roaring Heights tu je v noci větší klid a méně zářivých světel.

Z dálky bylo i slyšet šuměni místních velkých vodopádů.


Druhý den jsem vylezla na balkón. Táta už tam byl také. Povídali jsme si o tom, jak si užíváme dovču a tak. Táta prý v hlubokých hrobkách našel několik starožitných zlatých mincí a několik nerostných hornin. Dnes se ještě vydá do Dračí jeskyně.

Dračí jeskyně je významná tím, že z ní stoupá ven pára obsahující velké množství oxidu uhličitého.

A to by byla naše dovolená v Číně. Strávili jsme tu ještě podobné dva dny, než jsme vyrazili zase zpátky domů. Bylo to krásné, už se těším, až vyrazíme zase někam příště!
                                                                                                                         Rita Tomsonová







Žádné komentáře:

Okomentovat