čtvrtek 28. září 2017

15.díl - Maturiťák podruhé

Milý deníčku...
Na další maturitní ples jsem se těšila, ale nečekala jsem, co vše se může za ten stejný den přihodit.

Byla jsem v našem rodinném hotelu s Bernardem, jelikož jsme si chtěli užít spolu noc, aniž bychom byli rušeni mojí rodinou. Měla to být báječná noc...

Dokud se nerozhodl strýček přespat taky v našem hotelu. Začínám si myslet, že tam byl asi schválně jako dozor.


My se však nenechali něčím rozrušit, chtěli jsme si to spolu užít, jen my sami dva.

 Náš hotel, který má mimo jiné pět hvězdiček, je na jižním pobřeží, kde je pláž málo zalidněná, je tu pouze náš hotel. 
Ale je to tu někdy samé překvapení.

Druhý den mě čekal ples, já byla s Bernardem vzhůru dlouho do noci. Zhlédli jsme tři filmy, povídali si spolu jen tak nad večeří hodinu, pak jsme si "hráli" a pak jsme šli spát. Nevím, v kolik šel spát strejda, rozhodně nebyl unavený. Asi šel na pláž lovit nějakou mladou plazmu. Kdo ví, jestli jen tu plazmu. My podřimovali až do oběda.

Jakmile jsem přijela domů, uviděla jsem tátu ve vojenské uniformě. Vzpomínal na staré časy.

Já to ale zamířila hned do koupelny a rovnou do postele si zdřímnout, přeci nepůjdu na ples, jako nevyspalá obluda s kruhy pod očima.

A tak jsem šla spát. A spala jsem a spala a spala.

Pak jsme se probudila, tedy Bernard mě probudil. Bylo by to krásné probuzení, kdyby mě nehnal tak z postele. Měli jsme zpoždění. Ups, asi jsem podřimovala trochu déle, než jsem plánovala.

Rychle jsem se převlékla do nových šatů, které jsem si koupila v místním butiku. 

Ještě jsem mrkla ne sebe do zrcadla, rozhodně jsem se ale vyspala do růžova.

Pak už jsem nezdržovala a běžela jsem k limuzíně, Bernard už v ní seděl.

A tak jsme vyrazili na maturitní ples za úplňku. Tančila jsem s Bernadem velmi dlouho v kuse, až jsem ho utančila. Pak už celou dobu jen seděl a já pak s ním. Královnou plesu jsem letos nebyla já, ale letos se královnou stala Shirley, má nejlepší kamarádka.

Ovšem zatímco my si užívali ples, doma se děly nevšední věci...


Celou situaci mi odvyprávěl Ryan.

Táta se chystal na večírek v kostýmech.

Když v tom se rozletěly dveře z jídelny, v nich byla velmi rozčílená máma. Šla velmi naštvaným krokem k tátovi.

Už ji unavují ty jeho večírky, na které ona nechodí. Vůbec ji to nebaví. Hrozně si stěžovala, jak je na všechno sama, když on není doma. Nechává ji po večer často samotnou...

Tátu to očividně mrzelo, on se velmi nerad hádá.

Prosil mámu o odpuštění, odpustila mu. Ale víckrát se to už nesmí opakovat. Už nechce být sama. Táta musel slíbit, že pokud vyrazí na nějaký večírek, tak jedině s ní, což jsem zvědavá, kdy tomu tak bude, protože máma je doopravdy nespolečenský typ.

A já se vrátila pozdě v noci. Byla jsem unavená. Bernard je od této chvíle mým oficiálním klukem. Nemůžu být šťastnější. Musím to však někdy říct mámě a tátovi.
                                                                     Rita Tomsonová

Žádné komentáře:

Okomentovat