čtvrtek 21. prosince 2017

Vše na co jste se ptali ohledně miminka



Miminko…



Na začátku mě bolelo bříško nějak jinak než obvykle, bylo zřejmé, že se něco děje, má nálada lítala z jedné strany na druhou a sama jsem moc nevěděla co se s sebou počít. Tak nějak jsem tušila, že jsem těhotná, ale nepřikládala jsem tomu velký význam, protože jsem v to marně doufala mockrát před tím, před tím než jsme to s Mírou vzdali a smířili se s tím, že nám miminko nepůjde a že pár let počkáme a pak poprosíme odborníky o pomoc. I přes to jsem si udělala test, když jsem v mžiku uviděla výsledek, že čekáme miminko, tak se mi zastavil svět – měla jsem šok. Dobu jsem jen seděla a zírala do zdi, přišla jsem si jako čtrnáctiletá slečna co neví co má dělat – jak to řeknu mamce? Tátovi? Mírovi? Jakmile jsem si na Míru vzpomněla, měla jsem zlost. Protože u mě nebyl, byl na měsíc pryč a já jsem ho potřebovala víc než kdy jindy a vůbec se nezajímal jak se doma s kočičákama mám. To, že absolutně netušil, že jsem v jiném stavu ho přece neomlouvá!

Po tom co žena otěhotní se neuvěřitelně změní, sama jsem na počátku žasla jak jiná jsem, jak se mi mění priority, jak mě rozčilují věci, které mě dříve spíš rozesmály, jak mě rozpláčou věci, nad kterými jsem se dříve jen pousmála a že mám chuť na jídlo, které bych dřív absolutně nesnesla kvůli alergii, nebo nechuti.

Každopádně Mírovi jsem novinu zavolala, vynadala jsem mu a řekla jsem mu že s nim nechci mluvit a položila telefon. A představte si, on mi pak nezavolal! Ani nepřijel! Hulvát!

V době, kdy s nastávající maminkou třískají hormony (to je příroda) nezvládá optimálně vyhodnotit různé situace a nedochází jí, že muž nechápe, že když mu řekne, že ho nikdy nechce vidět, že má přijet a okamžitě jí ukonejšit, že všechno bude v pořádku. Muž totiž, sám v pořádném šoku jen poslechne instrukce, které dostává a myslí, že tím dělá to nejlepší co pro partnerku může udělat.

Prvních několik týdnů jsem probrečela na rameni Nikií, když se mě ptala proč pláču často jsem odpovídala, že nevím – bylo mi všechno strašně moc líto. Když Míra konečně přijel a byl štěstím bez sebe, že čekáme rodinu, tak dostal vynadáno jako nikdy, že tu nebyl když jsem ho potřebovala a on s pusou do kořán jen plaše pronesl, že jsem mu řekla, že nechci ani aby volal a že nemohl utéct z lázní, tak jsem mu řekla, že je křupan, který nic nechápe – nějak v tu dobu jemu došlo, že nemá smysl brát vážně to co mě vypadne z pusy a že tam někde pod tou uplakanou tváří je jeho Káťa i s miminkem a že musí počkat, než ta hormonální bouře přejde a řídit se jen svojí intuicí a doufat, že se to někdy zase vrátí do normálu.

Do relativního normálu se to vrátilo ke konci třetího měsíce kdy jsem vítězoslavně s obrázkem vyběhla z ordinace a mávala mu před obličejem stíny, kterým by se těžko dalo říkat miminko, ale já jsem měla svou první fotku a i kdyby tam byl dinosaurus, tak je to nejkrásnější miminko na světě. Relativní normál tomu říkám proto, že dřív jsem byla ochotná povídat si o videohrách, o lidech, o psychologii a o zvířátkách. Nyní mluvím o miminku, neustále, informaci o tom, že budu máma dokážu vypnout jedině u simíků a u Zaklínače. U ostatních her ne, protože jak skáče obrazovka, tak mi z toho není dobře a motá se mi hlava a žaludek (opět těhotenské hormony). Neustále chodím za Mírou a ukazuju mu nové věci a čtu mu různé studie a vysvětluju co se v současné chvíli s naším miminkem děje – skutečně je pro mě mimi středobod vesmíru. Naštěstí to jeho zajímá taky a když náhodou ne, tak mi zmizí z doslechu a podezřívám ho, že si chodí postěžovat za kámošem na benzínku jak to má ted doma krásné a těžké zároveň.

Ptali jste se mě zda-li budu natáčet simíky i až se miminko narodí. Já mám pocit, že to bude jediná věc, která mě podrží nohama na zemi, abych v hlavě neměla předudlíkováno. Neumím si představit, že bych se do práce vrátila s šišlavým nářečím a při cestování na pracovní schůzku šéfovi říkala – jéé, podívej brm brm vláček! Mít miminko je bezpochyby smysl života a zdroj obrovského štěstí a lásky, ale ráda bych si zachovala i pořádný kus sama sebe a nenutila ani sebe ani miminko, abychom na sobě byli závislí, tak je potřeba alespoň na chvilku nebýt máma, ale gamerka a kamarádka :). Nehledě na to, že závislosti na videohrách se rozhodně nehodlám zbavovat a s Vámi mě to mnohem víc baví!

Pak jste se mě ptali jestli budu natáčet video o miminku, jestli se z mého kanálu nestane mama kanál – to určitě ne. Mám v plánu video, které vydám chvilku před narozením miminka – jak jsme na něj připravení a co jsme nakoupili a projedeme si šuplíky a ukážeme postýlku a podobně, protože je to roztomilé a už teď vidím, že to prožíváte se mnou a myslím, že se Vám to bude líbit. Samozřejmě spousta obrázků přilítne na instagram a pár článků pravděpodobně i na blog.




Pak se mě ptáte na pohlaví miminka – já to nevím, počkám až mi to doktor poví, mám přirozený respekt z autorit a nechci z něj dolovat informace jakkoli nezdvořile. Když sledujte jak hraju simíky, tak je Vám asi jasné, že mimčo nebude ani Barbie ani Princátko. Miminka obecně vidí dlouho jen černou a bílou barvu, respektive velmi kontrastní věci. Mam koupené džíny a pro kluka dokoupím bodýčko s designem košile a holčičce černé bodýčko s nápisem „My first little black dress“. Pak mě zaujala bodýčka s nápisy „Při výrobě žádné cheaty“, „Jsem gamer“, „Budu Challenger“, „Geralt army“ a podobně, na internetu je neskutečné množství nápaditých věcí z oblasti videoher a líbí se mi to víc, než celorůžové bonbonky, ze kterých kouká jen nosík.




Na ytbe je obrovské množství inspirace pro dětské pokoje, mě se nejvíc líbily tyto dva kusy nábytku s nebesy a plánujeme o ně poprosit Míry tatínka.





A Míra, protože je nejlepší táta na světě už miminku pořídil hnízdečko a zavinovačku s výstupky pro zlepšení senzomotoriky.





Můj tatínek je opravdu velmi natěšený na první vnouče a chtěl koupit něco velmi důležitého – poprosili jsem ho tedy o tento kočárek a souhlasil:






 A jedna z nejčastějších otázek jsou jména. Jméno pro kluka je jasné - bude to Míra po tátovi, ale jak se bude jmenovat holčička? Dostane to pro mě nejkrásnější jméno na světě - jméno po mojí mamince :-)






1 komentář:

  1. Někdy se prostě stane, že se život ze dne na den promění... ne v trosky, prostě den, kdy není všechno normální, jako obvykle. (Nechci psát normální den - pro mě není nikdy normální, co jsem si tak všiml). Hlavní je, že ta krize je pryč a teď stačí čekat a čekat. Jak už jsem několikrát zmiňoval Káťo, budete skvělí a máte na to. :) Přeji spousty nekonečné lásky, silné nervy a hlavně štěstí na štěstí, (má doživotní hláška). <3

    OdpovědětVymazat