neděle 25. února 2018

35.díl - Porod

Milý deníčku...
Dnešní kapitola je velice důležitá, neboť máme v rodině nový přírůstek! Naše miminko je tak droboučké, hned jsme si ho s Nicholasem zamilovali. Ale od začátku.

Večer jsem si četla v novinách. Břicho jsem měla doslova jako balón, porod byl již za rohem. Vlastně jsem ten večer netušila, že přibližně za 6 hodin to přijde.

Často teď déle spím, někdy i přes den. Vážně si ale nepamatuji, jestli jsem už někdy sedla do toho našeho houpacího křesla.




Banyho jsem ale nemohla nechat na holičkách. Těšila jsem se, až se to malé narodí a já budu moci jezdit na závody, protože bude mít naše hříbátko narozeniny a já budu schopná jezdit.






Ještě než jsem šla spát, natáhla jsem hrací skříňku v pracovně. Byl to původně dárek od mámy, nebo od táty? Už ani nevím, vím jen, že je z Roaring Heights. Zaposlouchala jsem se do hravé melodie. Pak jsem šla spát.




A je to tu! Ve tři ráno jsem se vzbudila a ucítila, že je čas! Trochu jsem zaječela, jakmile jsem si stoupla, bylo to trochu bolestivé...








Nicholas místo toho, aby mi pomohl, tak se na mě díval a vyváděl taky...

Pak se uklidnil a vyrazili jsme do nemocnice.

Porod šel hladce, ale měla jsem teda pěkně nahnáno. Nebylo to vůbec jednoduché. Ale naštěstí jsem si mohla oddechnout, že jsem to zvládla a naše mimi se poprvé nadechlo.



Seznamte se, tohle je náš Michael Rendell. Příjmení má po tátovi samozřejmě. (A za chvíli ho budu mít i já!).









Byla jsem neskutečně ráda, že to mám za sebou. Ačkoliv jsem byla pěkně sedřená. Jakmile jsme dorazili domů, trochu se mi zavíraly oči.

Ale stálo to všechno za to! Ukázala jsem Michaelovi jeho pokojíček a pomazlila se s ním.

A táta si s ním taky chvíli hrál, než šli oba spát.



Bohužel musel Nicholas později do práce, trochu jsem měla prvotní hrůzu, že budu s Michaelem doma sama, ale to zvládnu. Je to jen o zvyku.








I když jakmile přijel zase domů, tak psal nějaký článek do novin...





A Michael mezitím spal a já se mohla jít v klidu navečeřet.









Mňam!

A tak Bany vyrostl a už to nebylo hříbátko. Ještě ten večer jsem letěla s ním do jízdárny, abych se zúčastnila závodu. Bohužel jsem nevyhrála, ale co, byl to můj první závod.


Ráno jsem Michaela krásně vykoupala do naprosté čistoty. Pořídili jsme pro něj skvělý přebalovací pultík.

A já si mohla s Nicholasem užívat naší vzkvétající rodiny...

Rita Tomsonová 



Žádné komentáře:

Okomentovat