neděle 18. března 2018

38.díl - Michaelovy první narozeniny

Milý deníčku...
Právě je po svatbě. Moc jsme si to s Nicholasem užili a táta může být hrdý na svou dceru, že se konečně vdala. Pravda, nejsem už taky nejmladší, je to už nějaká doba, co jsme se sem nastěhovali a já odmaturovala.
Nicholase jsem prostě nechtěla pustit. Tancovat mě baví a s Nicholasem bych protančila klidně celý den!

Táta, jako poslední host, už taky ze svatby odjel. Bylo na něm zřejmé, že je ospalý a ještě musel už zajet domů, protože chůva, která hlídala Michaela, taky tam u nás nebude non-stop. Nám to samozřejmě ani trochu nevadilo, ba naopak.

Posadili jsme se do trávy krásně mezi květiny, (vlastně jsme si sedli na koberec, protože už spadla rosa, ale to by nebylo tak romantické...).



Koukali jsme se na hvězdy a hledali mezi nimi souhvězdí. Už jsem se zmínila, že v Hidden Springs jsou hvězdy vidět krásně? (Jsou i jiná místa na světě, kde se pozorují hvězdy ještě lépe). Ale na tom tak nesejde, já byla ráda, že mám Nicholase jen pro sebe.







Pak nás jen tak napadlo se zamyslet nad naší budoucností. "Měli bychom si vyrazit na líbánky," navrhl Nicholas a měl samozřejmě pravdu. Ještě nevíme kam, ale těším se. Na každý strávený čas s Nicholasem se těším, což bude v mém životě skoro pořád!





Pak jsme ale jeli už domů, protože bylo celkem chladno a navíc chci zítra vstát. Michael má narozeniny!

Ještě jsem se musela postarat o Banyho jako vždy, na to chůva placená nebyla a navíc bohužel se tak ani nepíše v jejím popisu práce... Ale o Banyho se ráda postarám, vždyť je to můj skvělý parťák na dostihy.

A pak byl čas jít spát... Tu noc se mi zdálo, jak si jdu koupit do obchodu knížku. Nebyla to jen ledajaká knížka, ta knížka vydávala zvláštní auru. Postavila jsem ji na podstavec a začala říkat nějaké zaklínadlo. Najednou jsem za svými zády někoho ucítila. Cukla jsem sebou, když mi ten člověk dal ruku na mé rameno... Mami?

Pak jsem se vzbudila. Bylo krásné nedělní ráno.





Šla jsem nakrmit Michaela, brečel už hlady. Michael je doslova poklad. Abych řekla pravdu, má rodina je to nejdražší, co mám. Za nic bych je nevyměnila. Přeji každému, aby v životě toto právě zažil a byl šťastný. 









S Nicholasem nám ale ještě nestačilo...




Každopádně o pár hodin později odpoledne byl již nachystaný dort, hosté se scházeli a ještě ke všemu donesli tolik jídla, že se to nikam nevešlo. Oslava mohla tedy začít!









Když jsem holkám ukazovala Michaela, myslela jsem se umřu. Tolik radostného povyku a chichotání, doslova se nad ním rozplývaly, já jen kroutila očima, jako by nikdy neviděly malé děťátko. Byla jsem ráda za tu radost, ale ohluchnout jsem nemusela...





Pousmívala jsem se, když otec a děda oslavu prožívali ze všech nejvíce.

Uchopila jsem Michaela a pomohla mu sfouknout jeho první svíčku. "Tak a teď si něco hezkého přej," pobídla jsem ho. A kdo ví, třeba mi rozuměl a něco si přál. (Ano já vím, mám moc bujnou fantazii).


A tak Michael oslavil své první narozeniny!




Jedlo se, pilo se. Oslavu si všichni užili. Bude se o ní povídat ještě docela dlouho, neboť slavil potomek místních celebrit. Ano, Michael má už teď 2 hvězdičky.







Když si tak Nicholas pil nektar u baru a byl připraven přinést i ostatním, tak ho to napadlo: "Pojedeme na líbánky do Francie!"

Jsem vskutku šťastná a jsem zvědavá, jaká dobrodružství nám rodičům přinese.

Rita Rendellová-Tomsonová  

Žádné komentáře:

Okomentovat