neděle 25. března 2018

39.díl - Na líbánkách

Milý deníčku...
Jak Nicholase napadlo, že pojedeme na svatební cestu do Francie, tak se mi nápad natolik zalíbil, že jsme vyrazili prakticky hned další den!





Po večírku jsem uložila Michaela do postýlky. Má teď krásný nový pokojík, takže by se mu mohlo spát jedna báseň.









Brzy ráno jsme museli s Nicholasem vstávat, protože letadlo z letiště mělo odlet v 8:23, takže jsme vstávali kolem 5:30, abychom nepromeškali let.






Říkala jsem si, zda ta Francie kvůli tomu vstávání stojí... Ale ano, jistě že stojí!

Ještě jsem volala na letiště, abych si vše zkontrolovala, že je vše, jak má být. Jestli máme zarezervovaná místa v letadle, jestli na nás v Champs Les Sims nezapomněli a mají pro nás přichystaný pokoj... Však to znáte.

O několik hodin později jsme byli na místě! Konečně jsme dorazili do slavného Champs Les Sims. Recenze na tuto oblast jsou velice vysoké, ale ubytování tu stojí za nic.




Neváhali jsme ani chvíli, odložili jsme kufry do našeho pokoje a vyrazili do města! Moc se nám zalíbilo, že je odtud možné spatřit Eiffelovu věž v Paříži. Vlastně odtud je vidět značná část Paříže.





Champs Les Sims je malinké městečko v údolí s krásnou přírodní krajinou, můžete tu pozorovat pole, kde se pěstuje víno, protože tady ve Francii jsou experti na nektar. Táta nás požádal, abychom mu nějakou láhev přivezli.

Prostředkem městečka protéká řeka (asi Seina), přes ní vede krásný romantický most. Proč romantický?




Protože je tu hezké líbací místečko. Hlavně večer sem ještě zajdeme, jak nám doporučili místní.








Nevěděli jsme, kam zajít dřív! Takže jako další bod naší svatební cesty bylo muzeum.

Muzem je tu vyloženě úžasné! Jsou tu krásné prohlídkové okruhy, historie Číny, Egypta i Francie. Expozice jsou bohaté na okázalé exponáty. Muzeum rozhodně s Nicholasem doporučujeme!



Pak jsme zašli na náměstíčko, je tu líbezná fontánka. Představte si to, zastavíte se, svět kolem vás se zastaví a Vy posloucháte jen zpěv ptáků a tekoucí vodu. Nádherné! 







I místní domy jsou opravdu krásné. Tady by se krásně žilo. Ale nám by to moc nevyhovovalo. Už jen z finační stránky...

Večer, kdy sluníčko pomaloučku putovalo na horizont, se krásně zabarvila obloha do růžova. V dáli vidíte Paříž s Eiffelovkou, která se odraží na Seině. Nemusíte být přímo v Paříži, aby jste se nadechli toho pravého kouzla Francie. My preferovali něco mnohem klidnějšího.

Na most jsme bohužel už znovu nedošli...




Za prvé jsem byla na nákupech! Chtěla jsem si koupit něco z místní literatury. Knížky mě zaujaly, takže jsem si jich pár odvezla i domů jako suvenýr. 






Za druhé ten podstatnější důvod, proč jsme si nechali ujít západ slunce nad Paříží - je to místní kuchyně! Nicholas chtěl moc ochutnat žabí stehýnka. Upřímně jsem na něj hleděla jako na blázna. Já si zase dala quiche. Moc nám v kavarně Katania chutnalo.

Pak cestou na ubytování jsme se na mostě přeci jen stavili...

Ale pak už byl čas jít do postele. Ta postel byla strašně tvrdá!

Ráno jsme se oblékli do něčeho místního, abychom lépe zapadli. A taky aby se to hodilo na naše líbánky.




Příznám, že tato svatební cesta je s Nicholasem doopravdy úchvatná! A taky je strašně neodolatelný.








Rozhodli jsme se neztrácet čas s vařením. Na snídani jsme zašli do Katanie. Já si dala houbovou omeletu a Nicholas palačinky. Mňam!

Pak mi Nicholas na náměstí dal moc krásnou kytici růží!

No a pak jsme zašli do nektarovny pro tu tátovu vysněnou lahvinku. Vybírali jsme dlouho, ale nakonec jsme vzali Renoit s Cherimbolou se stářím 450 let. Snad mu udělá radost!

A takový byl zážitek ve Francii. Je tu krásně a s Nicholasem ještě krásněji. Těším se, co podnikneme zítra, protože pak už pojedeme domů. Bude mi to tady chybět. 

Rita Rendellová-Tomsonová

Žádné komentáře:

Okomentovat