neděle 13. května 2018

46.díl - Podzimní festival

Milý deníčku...
Je podzim, už nějakou dobu hrabu na zahradě listí. Jelikož Michael už nepotřebuje tolik pozornosti, jako batolátko, (ale stále jí potřebuje!), mám trochu více volného času. Abych pravdu řekla, nevím, co s tím přebývajícím časem udělám...

Michael vstával a chystal se na svůj první den školy. Myslím, že se těšil, najde si tam spoustu kamarádů.


Včera večer nám na zahradě se procházela malá želvička, a tak jsme neváhali a ochočili jsme si ji. Co by jinak chuděra tady v Hidden Springs sama dělala? Popravdě řečeno někomu musela utéct, protože tady želvy nežijí. Proto jsem taky vyvěsila na net inzerát, že se našla želvička. Tak jestli ji někdo náhodou nehledá. Pokud ne, tak zůstane naše.




Autobus přijel a Michael vyrazil na svůj první den školy! Hodně štěstí, zlatíčko!





To my s Nicholasem jsme se ještě váleli v posteli, nechtělo se nám vstávat ani náhodou. Ale museli jsme... Tedy Nicholas ano.







Zatímco se Nicholas a táta najedli, já se sprchovala v koupelně, samozřejmě jakmile jsem vyšla ven, tak jsem zjistila, že to nádobí musím uklízet já. Když jsem se to dozvěděla, tak táta jedl už druhé sousto. Hm, nikdy nejedl druhý chod na snídani, prý ale včera nevečeřel.

Táta se zase rozhodl, že stráví několik dní na svém Hausbótu. Začal se věnovat zase psaní knížek, které tak vždycky miloval. Je to asi (zatím) jeho jediná nevyhasnutá láska.





Zato Banyho zapáchat jsem cítila i vevnitř, když jsem větrala. Tak jsem vzala škrabku a vyčistila jsem mu jak kopyta, tak kartáčem srst.










Když jsem chtěla hrabat listí, tak se z ničeho nic v tom nepořádku objevila zrzavá kočka. Vlastně bych si jí málem nevšimla, kdyby nemňoukala. V tom listí byla krásně schovaná. Chtěla jsem si jí pohladit, ale stihla pláchnout...





A tak mi zbývalo už jen to listí, které jsem hrabala.

Pozdě odpoledne jsme se rozhodli, já, Nicholas a Michael, že se pojedeme podívat na podzimní festival.





Na podzim se samozřejmě slaví Halloween, takže tu nechyběl ani strašidelný dům. A taky dýně.








Do domu vkročil Nicholas a Michael, já jsem se moc bála.


Mezitím jsem si zašla natrhat nějaké dýně...






Když Nicholas vylezl, byl z něho zčistajasna duch! Když jsem si ale protřela pořádně oči, byl už normální člověk. Asi se mi to zdálo...






I Michaelovi se ten dům moc nelíbil... A já se zlobila na oba dva, co je to jen napadlo. Já věděla, proč jsem nešla.

No pravda, jeden z důvodů bylo mé oblíbené lovení jablek, ve kterém jsem strašně dobrá!

Rita Rendellová-Tomsonová


Žádné komentáře:

Okomentovat